Soustředění 2017 na Slovensku v Šaštíně se povedlo.

Atmosféra byla při odjezdu ještě trošku utlumená, ale po příjezdu na místo se většině začaly vracet nostalgické vzpomínky a příběhy z roku 2014. Přesto, že na kapoty přijíždějících aut bubnoval déšť a v chatě se netopilo, vše proběhlo hladce. Večer jsme navštívili restauraci Tropic, kde nám k všeobecnému překvapení nenaservírovali na večeři rýži.

 

Další den na nás čekaly dva tréninky a večerní táborák. Na prvním tréninku jsme se snažili dostat do mapy, protože rozdíl mezi vizovickou pahorkatinou a touhle plackou byl nepředstavitelný, a odpoledne jsme už poctivě trénovali azimuty. Večer jsme to hned všechno probrali u mapy s komentářem zkušených trenérů , malé holky nám předvedly své pěvecké schopnosti a pak jsme vyčerpaně padli do postelí.

Další ráno jsme sešli do sklepa na snídani, kde jsme se dozvěděli, že by měla paní správcová přidat na ,,kůření”, protože všem byla zima. Dnešní tréninky byly zaměřené spíše na dlouhé postupy a hlavně orientaci v mapě. Poprvé jsem měl pocit, že mají tréninky opravdu nějakou posloupnost a gradaci. Večer museli všichni projít rychlokurzem správné čarodějnice, kdy museli například závodit na koštěti, nebo zaklít Martina v Dědu. Nakonec jsme uvařili lektvar krásy a společně ho vypili. Do noci se pak od táboráku ozývaly zvuky Vávrovy kytary a halekání některých jedinců.

V nedělních štafetách se na startu setkalo skoro dvacet dvojic, které bojovaly o první místo. Všichni závodníci byli možná až moc přemotivovaní, takže ke konci závodu už bylo normální, že se do cíle museli dokulhat. Vítězové si odnesli flašku alkoholu, která se z důvodu úspory místa vypila hned na místě. Zpáteční cesta se nesla v pohodovém, až ospalém duchu, dokonce si někteří ještě zajeli na zmrzlinu, nebo zažili malý ,,ťukec“ se stromem. 

Ale abych to shrnul, až na železnou vodu s vůní Vincentky a hromady rýže, bylo soustředění úžasné. Opět se sešla skvělá parta lidí, která se navzájem, ač si to možná neuvědomila, alespoň trochu namotivovala do dalších závodů a akcí.

Chtěl bych poděkovat Martinovi, a všem, kteří se o ty mladší pečlivě starali, a těm starším nechali volnost. Vlastně chci poděkovat úplně všem, protože bez vás by to nebylo ono.

Na závěr bych si dovolil jeden citát, který byl na soustředění pronesen, jedním velmi moudrým člověkem.

,,Kdo jinému trapku chystá, sám do ní padá.“

Vojta Malý (Malíček)

 

Partneři oddílu

 

craft120

shocartpruh

krajpruh

nerezpruh

TOPlist